Impaktní skla a tektity
Vesmírné těleso dopadající na Zemi má díky své rychlosti ohromnou energii, která se ve chvíli nárazu mění na deformaci zemského povrchu a teplo. V místě dopadu vzniká kráter a v něm a jeho okolí najdeme rozdrcené a do různé míry přetavené horniny. Nápadná svým vzhledem jsou tzv. impaktní skla - roztavený materiál, který utuhnul tak rychle, že v něm nestačila znovu vykrystalizovat zrna minerálů. Impaktní skla nacházející se v kráteru či jeho těsné blízkosti, jsou zpravidla chemicky nehomogenní.Tektity jsou zvláštním typem impaktního skla, které vzniká v počáteční fázi impaktu, ještě těsně předtím, než se dopadající meteorit zaboří do země. Už samotná tlaková vlna vytvořená před dopadajícím meteoritem, dokáže povrchovou vrstvu hornin roztavit. Pokud asteroid přlétá k povrchu pod ostrým úhlem, tak roztavenou hmotu tlaková vlna doslova vystřelí v tekutém stavu stovky až tisíce kilometrů daleko od kráteru. Kousky taveniny, která je velmi dobře protavená a homogenní, utuhnou během letu vzduchem a dopadají na území označované jako „pádové pole.“
Příklady impaktních skel
Nejznámějším impaktitem je Libyjské sklo bělavých, žlutých až zelených odstínů, nacházející se na hranicích Libye a Egypta. v oblasti tzv. Velkého písečného moře. Nachází se v nepravidelných, často i velkých kusech, které ukazují na velmi krátký, resp. žádný transport. Zdrojový kráter však dosud nebyl potvrzen. Možná, že je dosud ukryt pod dunami velkého písečného moře, ale podle posledních výzkumů ani žádný neexistuje. Písek byl patrně roztaven žárem výbuchu komety, která trefila Zemi, ale její jádro nebylo tak hmotné, aby proniklo atmosférou až k zemi.Toto přírodní sklo znali a používali již staří Egypťané, a velmi si jej cenili, jak dokazuje např. Tutanchamonův šperk se žlutým skarabeem z libyjského skla uprostřed.
Nazelenale šedou až výrazně zelenou barvu může mít Darwinské sklo z okolí kráteru Darwin na Tasmanii.
Tektity
Tektity označujeme podle místa nálezu, resp. dopadu. Zpravidla bývají nalezeny nejprve tektity a až následně se hledá kráter, ze ktrého by mohly pocházet.
Severoamerické tektity
Nejstarší známé jsou severoamerické tektity, gerogiaity a bediasity, staré 35,4 milionu let. Jsou patrně spojené se vznikem mohutného kráteru pod dnešní Chesapeake Bay.
Středoevropské tektity (vltavíny, mezinárodně označované jako moldavity)
Jsou bezpochyby nejhezčími tektity. Jako jediné na světě se vyznačují dokonalou čirostí se širokou paletou zelených barev. K nám přiletěly z kráteru Ries v dnešním Bavorsku před zhruba 15 miliony let.
Africké tektity (ivority)
Z kráteru Bosumtwi v africké Ghaně pocházejí ivority. I tyto kameny si létaly vzduchem bez ohledu na dnešní politické hranice a nacházejí se na území jiného státu než jejich mateřský kráter. Jak napovídá jejich název, dopadly na území dnešního Pobřeži slonoviny (Ivory coast).
Australoasijské tektity
Nejmladší a zároveň nejpočetnější a největší jsou australoasijské tektity, které se vyskytují na velké ploše jihovýchodní Asie a Australie. Označují se zpravidla podle konkrétnější oblasti nálezu jako např. indočínity, billitonity, filipínity, javaity, australity a pod. Jejich mateřský kráter nebyl dosud objeven, ale ví se, že vznikl zhruba před 760 tisíci let.
Později objevené a méně známé jsou tektity z Belize, Uruguaye a Brazílie. Každé z těchto jihoamerických skel patří k jinému kráteru, který byl zatím určen jen v případě Belizejských tektitů: Pantasma v sousední Nikaraguy.
